KATEGORIE: Vtipy o kostelu

˝Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?˝
˝Chvilička.˝
˝A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?˝
˝Penízek.˝
˝Pane, prosím tě, dej mi penízek.˝
˝Jistě, počkej chviličku.˝

„Jo,jo,“ povzdechla si matka představená, „svíčku žárovkou nenahradíš.“

Svatá trojice plánuje dovolenou. Bůh navrhuje:
„Co kdybychom jeli do Jeruzaléma?“
Ježíšovi se to ale nelíbí: „Do Jeruzaléma ne, mám na to město špatné vzpomínky. Co třeba Vatikán?“ A Duch svatý říká:
„Jasně pojedeme do Vatikánu, tam jsem ještě nebyl.“

Farář se ptá na hodině náboženství dětí: „Kdo chce jít do nebe?“ Hlásí se všichni kromě Pepíčka Kalianků. „Proč ty do nebe nechceš?“ „Protože maminka říkala, že mám jít ze školy rovnou domů!“

Novicky skládají řeholní sliby, je to velká sláva a pro většinu příbuzných poslední možnost, vidět se s děvčaty, než je uzavřou za zdmi kláštera.V davu kolem kostela se ocitly i dva židé. „Pánové jsou příbuzné některé z nevěst Kristových?“ „ne, my jsme z ženichovy strany,“ odpoví jeden z nich.

Přijde dívka ke zpovědi s tím, že minulý týden 7x zhřešila. Farář sedne k počítači, naklepe data a udělí rozhřešení: „5x Otčenáš a 3x Zdrávas.“ Za týden přijde dívka znovu, že tentokrát zhřešila 11x. Farář opět sedne k počítači, marně s ním zápolí a nakonec jí oznámí: „Běž honem ještě 3x zhřešit, ony mi vychází nějaké divné zlomky!“

Jak tu tak sedím,
do blba hledím.
Tak mi přišlo na mysl,
jak sral Oráč Přemysl.

Stejně jako ty vole,
ale rovnou do pole !

Ateista tráví klidný den rybařením v jezeře. Najednou na jeho člun zaútočí lochneská nestvůra. Jediným máchnutím ocasu vyhodí člun i s rybářem do vzduchu a otevře tlamu, aby oba spolkla.
Za letu vzduchem muž vykřikne: „Pane Bože, pomoz mi!“
Zázrakem všechno znehybní, ateista zůstane i se člunem viset ve vzduchu. Z nebes zazní hromový hlas: „Já jsem myslel, že ve Mne nevěříš!?!“
„No jo, Pane Bože – na lochneskou příšeru jsem ještě před minutou taky nevěřil!“

Stojí křesťan, žid a ateista před potokem a most nikde.
Křesťan se pomodlí ke svému Bohu a přejde na druhou stranu.
Žid se pomodlí ke svému Bohu a taky přejde na druhou stranu.
Ateista tumu nemůže uvěřit, ale rozhodne se to taky zkusit přejít.
Vstoupí do potoka, proud ho strhne do ledové vody a utopí se.
Ti dva na druhém břehu to viděli.
Křesťan šťouchne do žida a říká mu: ,,Myslíš, že jsme mu měli říct o tý lávce?“

Sedlákovi umře nejdřív koza, potom kráva a nakonec i manželka. Zničený sedlák si sedne na mez a běduje:
„Panebože, co jsem provedl, že mě takhle trestáš?“
Zjeví se mu pánbůh, škrábe se na bradě a povídá:
„Já ti vlastně ani nevím, ty mě prostě tak nějak sereš.“

Svatý Petr uslyší klepání na nebeskou bránu, otevře a uvidí tam stát muže. Než se ho stačí na cokoliv zeptat, muž zmizí. Po chvíli se klepání ozve znovu. Když svatý Petr otevře, stojí před ním tentýž muž, ale v příští vteřině zmizí.
˝Poslyšte!˝ zavolá za ním svatý Petr. ˝Vy si ze mě děláte šprťouchlata, nebo co?˝
˝Ne,˝ ozve se v dálce. ˝Oni se mě snaží vzkřísit.˝

Modlidba Bila Gatese:
„Ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého. Enter.“

„Tak co, jak se žije v pekle?“
„Paráda. Pestrá společnost a chutná strava. A co v nebi?“
„Někdy pracujeme i šestnáct hodin denně.“
„Nepovídej?! A proč?“
„Nejsou lidi.“

Se čtyřmi jeptiškami se zřítí letadlo. Přijdou k nebeské bráně, kde na ně čeká svatý Petr. Dříve než je pustí do nebe, ptá se první jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze prstíčkem. Sv. Petr jí ukáže na nádobu se svěcenou vodou, aby si v ní omyla prst a potom že může vstoupit do nebe. Ptá se druhé jeptišky, jestli se někdy dotkla pánského údu. Jeptiška odpoví, že ano, ale pouze dlaní. Sv. Petr jí nařídí, aby si omyla dlaň ve svěcené vodě a pustí ji dál. V tom vystoupí čtvrtá jeptiška z řady a říká: „Tak jestli si myslíte, že si v tom vypláchnu pusu, až ona si v tom umyje zadek, tak to jste na velkym omylu.“

Praví opat: „V klášteře přijímáme nové mnichy neobvyklým způsobem, tak se ukáže, jestli jste schopni zříci se žen a pokušení.“
Všichni se svlečou donaha a na přirození jim přivážou zvonek.
Do místnosti vstoupí krásná žena a začne se svlékat.
Zvonky zvoní jak o život, jen jedno přirození se ani nehne a zvonek ani necinkne.
„Ty jsi ten vyvolený!“ zvolá opat. „Budeš přijat do kláštera a budeš bydlet s bratrem Kristiánem!“
„Cililililink!“