KATEGORIE: Hlášky – Ajťáci

Roy: „Hele, kdyby sem přišla ta Judy, tak tu nedělám, nikdy jsi mě neviděl. Něco si vymysli, hlavně se jí zbav. Poznáš jí snadno, má tři řady zubů.”

Jen: (čte z plakátu) „Příběh mladíka, jenž hledá svou sexualitu v bezohledné tchatherovské době. Varování, obsahuje scény názorné homo erotiky.”
Moss: „Ale nééé, osmdesátá léta!”

(Roy fotí Mosse.)
Moss: „Takže tu baňku mám držet ve stylu – Wow, právě jsem něco objevil!”
Roy: „Přesně tak. Ano.”
Moss: „Ale co jsem objevil?”
Roy: „Na tom nesejde.”
Moss: „No vlastně docela jo.”
Roy: „Fajn. Takže jsi objevil. Atomovou bombu.”
Moss: „V baňce?”
Roy: „Přesně tak.”

Moss: (začichá k Jen) „Strašně smrdíš.”
Jen: „Právě jsem vyhulila cigáro z kanálu.”

Roy: „Abych nezapomněl, Petere, mám pro tebe aktualizaci na Firefox, dej mi svůj email.”
Peter: „PeterFill@hotmail.com.”
Roy: „Peter Fill, to zní skoro jako pedofil.”
Moss: „Kdo je pedofil?”

Roy: „Je to nějakej Tarantinem produkovanej jiho korejskej zombie film.”
Douglas: „Wow! Netušil jsem, že je i Jižní Korea.”

Jen: „A až se začnete bavit o pamětích a RAM…”
Moss: „RAM je paměť!”

(Jen propadla chatu.)
Jen: „Ale. Někdo si mě přidal do přátel. Chodila jsem s ní do školy. Jak se jí asi daří? Moc dobře ne. To je fajn.”

(O Jenině řemeslníkovi.)
Roy: „Načapali ho jak. Čůral do dřezu!”
Jen: „Proboha! Do kterého dřezu?”
Roy: „Do všech.”

Jen: „Stává se to tady často?”
Moss: „No bijí nás docela pravidelně. Ano, přibližně tak jednou za čtrnáct dní.”
Roy: „Tak zlý to zase není.”
Moss: „Neblázni, Royi, je to dost hrozný!”

Moss: „Dobře, že pochválil ty hochy od záchodů, odvádějí dobrou práci. Viděli jste ten záchod ve dvanáctém? Jako byste jeli na dovolenou. Už ani nechodím doma, nosím to tam.”

Sekretářka: „Promiňte, pane Reynholme, jsou tady policisté a chtějí se zeptat na určité nesrovnalosti v našem penzijním fondu.”
Denholm: „Dobře, dejte jim zatím šálek čaje, hned se jim budu věnovat.”
Greta: „Ano, pane Reynholme.”
Denholm: (k akcionářům) „Omluvte mě, prosím, pánové.”
(Načež Denholm vstane, otevře okno a spáchá sebevraždu skokem.)

Jen: „To vám povím, pánové, to zase bylo jednou vydařené rande.”
Roy: „Jakto? Byl sprostej na obsluhu?”
Jen: „Jo, byl a jak.”
Roy: „Když jsem já dělal číšníka, tak těmhle opruzům jsme strkali jídlo do kalhot k prdeli a prděli jsme na ně.”
Jen: „Panebože, o panebože, před tím, než jste je servírovali?”
Roy: „Ne, asi po tom! Ty, hele, neslyšela jsi z kuchyně smích, když jste začali jíst?”
Jen: „Panebože, ano!”
Roy: „No, tak to bylo to skrznaskrz proprděný jídlo!”
Jen: „Panebože!”
Moss: „Můžeš být ráda, že jste nejedli z jednoho talíře!”

(Zvoní telefon.)
Roy: „Halóó, IT, jděte všichni do prdele!”
(zavěsí) „A sakra, to byla asi moje matka”

Moss: „Tak si představte, že jsem měl pravdu v tom, že se mi zase něco stalo. Víte, jak jsem se hlásil na ty večerní kursy a chtěl se naučit vařit německou kuchyni? Tak si představte. Cha, cha.”
Jen: „No? Povídej, ať se zasmějeme.”
Moss: „Že to nebyl vůbec žádný kurs vaření. Nakonec se ukázalo, že on mě nechtěl učit vařit, ale chtěl mě sníst!”
Jen: „Cha, cha, cha. Cože? Mossi?”
Moss: „Jo, chtěl mě sníst. Ale jinak je to moc milej člověk, Johann se jmenuje. Když se to vysvětlilo, pustili jsme si film.”
Roy: „To byl jeden z těch německých kanibalů, že jo?”
Jen: „Koukali jste se na film? Panebože, Mossi, musíš zavolat policii.”
Moss: „Proč?”
Jen: „Chtěl tě sníst!”
Moss: „Ale jen s mým souhlasem a navíc má padesáti palcovou telku!”
Roy: „Opravdu? Wow”