KATEGORIE: Hlášky – Black books

Bernard: (vyplňuje daňové přiznání) „Cože?! Rodné příjmení Vaší matky? Jaké je její křestní jméno? Já jí vždycky říkal mami. Máma.” (vpisuje) „To musí stačit. Máma. Pravděpodobně zemřela.”

Bernard: „Manny, kde je vývrtka?”
Manny: „Nevím, nemůžu nic najít. Chodíš někdy dozadu? Tam to ale vypadá.”
Bernard: „Není to tak hrozné.”
Manny: „Ale je. Mimochodem, nemáš náhodou kocoura?”
Bernard: „Jo, jasně! Kam zmizel?”
Manny: „Našel jsem ho. To bys nechtěl vidět.”

Fran: „Děláme to už 10 minut, tak jsem si to nepředstavovala.”
Josef: „To ani já se svou první ženou. Hraj!”

Bernard: (ulehčeně) „Já myslel, že jsem udělal něco příšerného. Tak jsem se vydělal na vaši proutěnou židli, to je faux pas.”
Gerald: „Faux pas?!”

Zákazník: „Podívejte, nejsem tady proto, aby mě někdo urážel.”
Bernard: „Tak hele, já jsem vás neprosil, abyste se nechal urážet. Možná, že v jiném životě budeme bratři, budeme mít malou výstřední hospůdku na Sicílii. Možná si vezmeme místní dvojčata a nebudeme navzájem plýtvat naším drahocenným časem v téhle díře. Ale teď to tak není. Smiřte se s tím.”

Evan: „Jeden velmi dobrý zákazník ucpal záchod žvýkačkou. Takže, potřebuju, aby ten záchod zase fungoval. Budeme postupovat jako tým. Jak se s tím vypořádáme?”
Manny: „OK, můžeme zavolat instalat…”
Evan: (podá Mannymu kbelík a hadr) „Jsme tým!”

Fran: „Pojď k nám, Manny. Řekni nám všechno o sobě.”
Manny: „Narodil jsem se v Londýně.”
Bernard: „Zůstaň tam, Davide Copperfielde! Když začínáš takhle od začátku, budeme potřebovat popcorn a tak!”

Bernard: „Který dospělý chlap vyrábí vojáčky z pečiva pro své ranní vejce a pak je rozděluje na oddíly?”
Manny: „Jen z legrace.”
Bernard: „Opravdu? Nevadí, když jednoho sním?”
Manny: „Nešahej na plukovníka! Naštvalo by to zbytek mužstva.”

Bernard: „Promiňte, to asi bude nějaký omyl. Koupil jsem jen pití a nějaký popcorn a nezbyly mi žádné peníze.”
Prodavač: „Tolik to stojí.”
Bernard: „Proč? Je to nějaký zvláštní popcorn? Způsobuje snad nějak závratné stavy nebo?”

Manny: „Dobrý den, pane. Tohle je informační stanoviště. Mohu vám pomoct?”
Bernard: „To doufám. Hledám pár nějakých těžkých bot. Chci s nimi nakopat někoho, kdo se snaží zničit můj život.”

(Bernard právě objevil, že na ulici jsou skinheadi a vybíhá z domu.)
Bernard: „Hej, když se tak normálně v trojici poflakujete a měsíční svit se odráží od vašich hlav a zadků, není to trochu matoucí?”

Manny: „Ve vesmíru je horko?”
Bernard: „Samozřejmě že jo. Odkud asi dovážíme ananasy?!”

Bernard: „Jaký je problém?”
Žena: „Žádný. Jestli chcete vsadit jednu libru, ráda tu sázku přijmu. Hned, jak doplatíte zbývajících 93 pencí.”

Fran: „Podívej, byl bys blázen, kdybys ho poslal pryč. Potřebuješ u sebe někoho normálního.”
Bernard: „Normální? On že je normální? A co jsem potom já?”
Fran: „Jsi divný, Bernarde. Vždyť to víš.”

Bernard: „Co říkal ten skrček?”
Manny: „Nesmíš mu říkat skrček.”
Bernard: „Je to skrček. Mrňavý skrček.”
Manny: „Co když to uslyší?”
Bernard: „Neuslyší! Má moc malé uši!”