KATEGORIE: Hlášky – Ranč U zelené sedmy

Tatínek: „Zvířátka děťátka, já vás mám tolik rád, ale nemohla byste přestat srát?”

Babička: „Ponožky. Ty můžete obléknout slepicím.”

Babička: „Spodní prádlo, to donosej králíci. Ten kabát dejte koňovi a tohleto si, s dovolením, ještě vemu.”

Babička: „Víte, jak se teď tomuhle statku bude říkat? Ranč u Žebravejch dětí.”

Tatínek: „Toho tchoře nám nakonec seslal sám Bůh.”

Babička: „Ať žijou byliny!”

Babička: „Nikdy nepomáhejte zvířatům, protože každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán.”

Štěpán: „Počítám, že jednou ze mě bude starej mládenec, o kterýho bude pečovat stará panna Elis, jako v tý Čapkově povídce.”

Hroch: (veterinář) „Zrovna nedávno jsem pomáhal jednomu myslivci líhnout v obýváku orla skalního.”

Babička: „No tak já nevím. Chodí ta naše Elis s motorkou nebo s koněm? I když mě ta otázka teď velice zaujala. Motorka nebo kůň? Kůň nebo motorka?”

Matěj: „Podle mýho, v Polednici máma to dítě málo škrtila.”

Maminka: „Víš určitě, že se mu nic nemůže stát?”
Tatínek: „Ne. Buď klidná, dětí máme dost.”

Babička: „Vidím ranč veliký, jehož sláva hvězd se dotýká! Vidím kozy, vidím krávy! Hynku! Viléme! Jarmilo!”

Spolužačka Matěje: „Kudrno, jestli dáš to kotě Huffhanzlový, tak tady poteče černá krev!”

Matěj: „Ach jo. Elis v Americe, babička v blázinci a Adéla posraná.”