Láďa, bezdomovec, přijde na úřad práce a žádá tam o nějakou práci. Sedí tam dva úředníci a jeden na to: „Láďo, my bychom ti hrozně rádi nějakou práci dali, ale máš smůlu, nic nemáme.”
Láďa se nevzdává a říká: „Chlapi, ale já se znám s Klausem.”
Oni: „To ti tak žerem.”
Tak Láďa vezme telefon, vytočí Pražský Hrad, tam to vezme Klaus, přivítají se, domluví si tenis, a rouloučí se. Úředníci na to, že Klause u nás zná každý.
Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s Barackem Obamou.”
Zase vytočí Bílý dům. Zase pokecají, jak se má Michelle a tak dále.
Ale úředníci zase „Láďo, práci nedostaneš.”
Tak Láďa: „Chlapi, ale já se znám i s papežem.”
Tak vezmou dodávku, dojedou do Vatikánu, tam papež zrovna slouží mši, plný kostel lidí. Láďa se pustí nahoru k oltáři, už z dálky volá: „Nazdar Benedikte!”
Papež ho uvidí, rozpřáhne ruce, objímají se, pokecají, jak to jde a jak se má Bůh atd. Láďa se vrátí zpátky, tam stojí ti dva chlapi, úplně odvaření, dolní čelisti spadlé až na chodník, oči vykulené.
Láďa na ně : „To jste tak hotový z toho, že se znám s papežem?”
„Ne, to ne, ale před chvilkou tudy šli dva Japonci, a ten jeden se ptal: Co je to za kreténa, co tam stojí vedle Ládi?”