Ředitelka školy pozvala při příležitosti výročí SNP několik starých partyzánů, přímých účastníků tehdejších bojů, na besedu s dětmi. Děti prosili, aby jim vylíčili nějaký dramatický zážitek z té doby. Slovo si vzal bača: “Raz sme rozložili tábor neďaleko horárne. Chceli jsme si trošku oddýchnuť. Naraz sme uvideli motorizovanú jednotku fašistov, ako sa blíži k nám. Vytrhol som spoza opasku ručný granát, odistil a hodil. Ale môj pes Dunčo, ktorý bol vycvičený aportovať, sa rozbehol, zobral granát do tlamy a utekal s ním späť smerom k nám.” – “To je strašné…,” povídá paní učitelka. “A co jste udělali?” – “No, čoby, rozpŕchli sme sa na všetky strany…” – “A kdy jste se setkali?” – “No…, teraz…”